13.08.2006
Ketř
Město Ketř, mající německý název Katscher a současný polský název Kietrz leží v oblasti Horního Slezska v současném Opolském vojvodství v okrese Hlubčice. Město Ketř je městem příhraničním, ležícím na polsko-české hranici severovýchodním směrem od hlavního města českého Slezska Opavy. Na výše uvedeném erbu města Ketř se nachází zlatý lev s červeným jazykem stojící na červené zdi s modrým pozadím. Na zde nezveřejněné vlajce města Ketř se nacházejí tři rovnoběžné barvy o stejné ploše. Horní pole je barvy modré, prostřední žluté a spodní je červené. Na území Ketře vznikla slovanská osada pravděpodobně v 11. století. Tato osada byla podřízena českému králi. Český král Přemysl Otakar II. předal v roce 1255 území Ketře olomouckému biskupovi. Osada Ketř se v té době řídila německým právem. První zmínka o názvu Ketř pochází z roku 1321. Tehdy Ketři udělil olomoucký biskup Konrád I. městská práva. Rok 1321 je uznáván jako rok získání městkých práv. Město nebylo nikdy obehnáno obranými zdmi s věžemi nýbrž valy a příkopy. S téže doby se zachoval středověký ráz města. Město Ketř zůstalo v rukách olomouckých biskupů až do 17. století, kdy bylo přiděleno rodině Gaszyn. Ketř byl odedávna znám jako působiště tkalcovského cechu. Od 16. století byla ve městě převaha slezských moravců a němců. Do té doby převládala mezi obyvateli města polská národnost. V roce 1539 bylo v Ketři bratrstvo tkalcovských čeledníků. V roce 1569 vznikl ve městě tkalcovský cech. V roce 1784 byli ve městě tři soukeníci a čtyřicet-šest pláteníků. V roce 1840 bylo ve městě 350 tkalcovských dílen na bavlnu, vlnu a len. Rok 1870 zaznamenal úpadek tkalcovského řemesla. Tkalcovský obor se začal přesunovat do továren. V roce 1896 byla město zavedena železniční síť. V roce 1935 bylo ve městě pět továren. Po úpadku řemesel se mnoho obyvatel začalo zabývat zemědělstvím. Pole v okolí města spravovaná jeho obyvateli čítala v 19. století 815 hektarů. Podle dobových zdrojů bylo v Ketři na konci 1. poloviny 19. století 200 obytných domů a 244 zemědělských budov. Město bylo za svou historii mnohokráte zničeno požáry. Městu ke vzpamatování vždy pomohla pracovitost jejích obyvatel. Od poloviny 19. století do období 2. světové války začal počet obyvatel města prudce stoupat. V roce 1855 mělo město 2626 obyvatel. O osmdesát let později to bylo již 9032. Po skončení 1. světové války mělo rozhodnutím Francie připadnout město Ketř s okolím nově vzniklému Československu. Po protestech Německa, podpořeného Spojenými státy se tak nestalo. Na konci 2. světové války byl Ketř jako většina měst v Horním Slezsku zničen. Po válce bylo německé obyvatelstvo vyhnáno do Německa a do města se začali stěhovat osídlenci z centrálního Polska a východních územích zabraných Sovětským svazem. V roce 1945 vznesla Československá vláda nároky na území Radibořska, Hlubčicka a Kladska, které zdůvodnila velkým počtem českého obyvatelstva v těchto oblastech. Noví osídlenci proti těmto požadavkům vznesli vlnu odporu. Slezští moravci hromadně utíkali do oblastí českého Slezska či byli násilně transportováni do centrálního Polska a Bavorska. Tyto spory definitivně utichly po roce 1948. Mezi významné pamětihodnosti ve městě patří barokní farní kostel svatého Tomáše ze 16. století, tři kamenné barokní sochy z první poloviny 18. století, ruina paláce rodu Gaszyn ze 16. století, klášterní kostel tří králů a pozdně barokní kaple svatého Kříže z poloviny 18. století.
Hlubčice
Město Hlubčice mající také německý název Leobschütz a současný polský název Głubczyce se nachází v Opolském vojvodství v jihozápadní části Polské republiky. Město nacházející se v blízkosti hranic s Českou republikou spadá do historického území Horního Slezska. Mezi významné osobnosti Hlubčic patří německá spisovatelka Stefanie Zweig nebo Vratislavský skladatel Max Filke. Na výše zveřejněném erbu Hlubčic se nachází stojící anděl s částečně roztaženými křídly, v dlaních držící dva štíty. V levé dlani drží štít na němž jsou tři bílé bodce umístěny na poli zbarveném do nebeské modři. V pravé dlani drží štít na němž je vyobrazen bílý lev na červeném poli. Celé toto uskupení je umístěno do trojbokého erbu, který je v horní části zbarven červeně a ve spodní části žlutě. Tento erbovní symbol, který je v historii města zakořeněn již od druhé poloviny 13. století, byl proto potvrzen městskou radou v roce 1995. První zmínka o městě Hlubčice pochází z roku 1107. Město je zmiňováno jako ves na Moravě s dřevěným hradem, který se nacházel nad pravým břehem řeky Psiny. Město tehdy patřilo Českému knížectví. O století později začala v oblasti města německá kolonizace. Němečtí kolonizátoři se usazovali na levém břehu řeky Psiny, kde si založili město s názvem Lubschicz. Tento název byl užit v opavském dokumentu z roku 1224. Není však historicky doloženo, kdy byla městu udělena městská práva. Je však známo, že v roce 1270 byly městu českým králem Přemyslem Otakarem II. městská práva obnovena. Nedlouho potom byly kolem města postaveny městské hradby s 3 věžemi, mnoha příkopy a 22 baštami. Hlubčický farní kostel, který je jedním z nejstarších gotických kostelů ve Slezsku, Přemysl Otakar II. svěřil pod opatrovnictví komturii řádu johanitů z nedalekých Hrobníků. V roce 1298 velmi rozšířil privilegia města Hlubčice český král Václav II. Město mohlo získávat majetek a proto se staly vrchním tribunálem hlubčického práva pro slezská a přilehlá moravská města. V letech 1365 až 1503 bylo Hlubčicko samostatným knížectvím. Do roku 1484 patřily opavským Přemyslovcům, kteří byli potomky nemanželského syna Přemysla Otakara II. Mikuláše Opavského. V době své existence zažívalo Hlubčicko období klidu a rozvoje. V době husitských válek bylo vypleněno kališníky velké množství obcí v okolí Hlubčic. Po smrti Jana Pobožného vládl Hlubčicím Petr Haugwitz, který byl spojencem českého a uherského krále. V dobách Haugwitzovy vlády byl jižně od farního kostela v roce 1501 postaven gotický kostelíček svatého Fabiána a Sebastiána sloužící dodnes jako kostnice. Dalšími vlastníky Hlubčic byl český kancléř Jan Schellenberg a jeho syn Jiří. Oba vlastnili Hlubčice současně s nedaleko se nalézajícím Krnovem. S tohoto důvodu se Hlubčicko připojilo v roce 1503 ke Krnovsku. Rok 1523 přinesl městu velké změny. Jeho nový majitel, hrabě Jiří Hohenzollern, bratr poznaňského knížete Alberta byl vyznavačem luteránského hnutí a proto do města přinesl své učení. Historické zdroje připomínají silné utlačování neústupných františkánů a poté i židů v Hlubčicích. V dobách reformace byla ve městě v roce 1558 postavena luteránská škola, stojící dodnes na severní straně od farního kostela a v roce 1570 byla postavena skvostná renesanční radnice. V roce 1622 přešly pod vládu katolického šlechtice Karla z Lichtenštejnu. Těžké časy za jeho vlády ve městě a na statcích způsobila třicetiletá válka trvající od roku 1618 do roku 1648. Hlubčice byly v této válce několikrát v rukou katolíků a několikrát v rukou protestantů. Hlubčice byly za této války několikrát účelně ničeny a drancovány. Největší škody způsobil švédský nájezd z roku 1645. Po odchodu švédských vojsk z města v roce 1650 začala proti reformace. Další léta přinesly městu postupný rozvoj. Po prohře Rakouska ve slezských válkách a následném uzavření Vratislavského míru byl pruskou administrativou vytvořen okres Hlubčice. Byly přerušeny styky se zbylou rakouskou částí Slezska. V roce 1752 povolil král založit ve městě gymnázium. V roce 1774 město nechalo zbudovat katolický kostel svaté Trojice na dnešní ulici Jana Sobieskieho a v roce 1787 neogotický evangelický kostel, který byl zbourán v roce 1955. Porážka, kterou Prusům uštědřil Napoleon I. Bonaparte přiměl Prusy vypracovat spoustu reforem, které ovlivnily i život v Hlubčicích. Reforma vydaná v roce 1808 rozšířila městskou samosprávu. V roce 1810 odstranila reforma přes několikasetleté osídlení františkánů a johanitů v Hlubčicích a jejich okolí. Zároveň bylo Židům uděleno povolení k osídlení města. Od konce 18. století bylo postupně redukováno městské opevnění. V roce 1837 za doby městského správce Josefa Lauffra započalo budování městského parku. V druhé polovině 19. století, způsobilo další rozvoj města železniční spojení Hlubčic s Ratiboří, Raclavicemi a Krnovem. Bylo založeno několik pivovarů, z nichž největší, který funguje dodnes byl provozován podnikatelem Weberbauerem. Dále byly založeny parní mlýny, sklářská huť, 2 továrny na zpracování vlny, sladovny či pily. Vlastníky 2 zpracovatelských továren na vlnu byli židovští podnikatelé Teichman a Holländer. V roce 1864 byla ve městě postavena židovská synagoga, katolická škola, městský sad, městský úřad (tehdejší úřad landráta), požární stráž, pošta aj. Na počátku 20. století byl do Hlubčic zaveden vodovod a kanalizace. V roce 1902 bylo ve městě založeno nové gymnázium. V roce 1904 byl ve městě zbudován starobinec. I když přes Slezsko za 1. světové války nevedla fronta, ani zde nebyly prováděny vojenské operace utrpěly Hlubčice spolu se svými obyvateli velké hospodářské ztráty. Ve městě se nachází památní tabule k uctění padlých v první světové válce. Po skončení plebiscitu v roce 1921 o příslušnosti Horního Slezska k Německu či Polsku zůstaly Hlubčice na německém území. V meziválečném období bylo ve městě postaveno několik veřejných budov a to městské koupaliště či sportovní stadion. O tyto výdobytky se zasloužil především tehdejší dlouholetý starosta Hlubčic Alfons Primer. Do roku 1933 ovládala politický život v Hlubčicích katolická strana Centrum. Od roku 1933 ovládala Hlubčice jako v celém Německu Hitlerova NSDAP. Ve městě byli školeni členové jednotek SA a SS. V druhé polovině 30. let byl řadě obcí s patrným českým názvem název poněmčen či nahrazen za jiný. V roce 1938 místní nacisté zničili židovské obchody a spálili synagogu. V době 2. světové války byli ve městě a jeho okolí vězněni váleční zajatci německé armády. Od 18. března 1945 byly ve městě obklíčeny 371 divize Wehrmachtu a 18 divize pancéřových granátníků. Během následného sovětského bombardování byla zničena radnice s náměstím a okolními budovami. 24. března 1945 v šest hodin ráno vstoupily do města sovětské oddíly. Ve městě bylo zničeno 1355 budov. Ve městě zůstali jen vylekané ženy s dětmi a starci, kteří byli schováni ve sklepích františkánského kláštera. Dne 19. května 1945 byla svěřena starost nad městem Tadeáši Kopczyńskému. Od této doby patřily Hlubčice k Polsku. Od roku 1975 jsou Hlubčice okresním městem. Mezi významné památky města, které přetrvaly do dnešních dob patří radnice, budova pošty, františkánský klášter, kostel svaté Anny či farní kostel Narození Nejsvětější Panny Marie.
31.07.2006
Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na území českého Slezska v roce 2006
Tyto volby proběhly ve dnech 2.-3. června 2006. Celý článek
Pohlednice z polského Slezska
Ustroń 1
Pohlednice z českého Slezska
Budišov nad Budišovkou 1 Jeseník 1 Opava 1 2 3 Velká Polom 1
|
